V diskurzu současné teorie umění se tematizuje především komplexita, sítě, inkluze a udržitelnost. Uvažování v dualitách a kontrastech ve vztahu k vizuálnímu umění je naopak vnímáno jako překonaný konstrukt, kterým myšlení svět umění popisuje nedostatečně nebo zkresleně. Jak ale nemluvit o dualitách, když se na jedné výstavě dvě malířské osobnosti s diametrálně odlišným přístupem k tvorbě - Katarína Szanyi a Václav Buchtelík?

Oba žijí v Ostravě, Katarína Szanyi je přitom košickou rodačkou. Kromě místa působení je pojí i osobnost jejich školitele na Fakultě umění Ostravské univerzity (dříve Katedře výtvarné tvorby OU) - oba studovali (byť v jiných v časově poměrně vzdálených obdobích) v ateliéru profesora Daniela Balabána. A jako pojítko lze jistě vnímat i Střední uměleckou školu v Ostravě, na níž Katarína učila a učí a na které svého času studoval malbu jako její žák i Václav. O všem dalším v souvislosti s jejich společnou košickou výstavou je ale třeba uvažovat odděleně. Každý z nich totiž přistupuje k malbě svým jedinečným způsobem odvislým nejen od jejich uměleckého vzdělání, ale zcela logicky, a především i od jejich osobnostního nastavení. Jejich přístupy k malbě proto nejsou a nemohou být shodné. Spíše bychom mohli uvažovat o jisté malířské komplementaritě, díky níž se tyto odlišné malířské postupy ve vzájemném dialogu doplňují a možná se i svým vzájemným působením násobí.

kurátor výstavy: Martin Mikolášek